2. Kapitola
Bezvědomí
Sarah
Elizabeth byla v šoku, to pozná i holka z 18. století. A najednou se stala ta nečekaná věc, omdlela. V první vteřině jsem si myslela, že ji snad něco přidali do pití či do jídla, nebo tak něco. ,,Elizabeth?!" Zvládla jsem jen zašeptat, měla jsem lehce přiškrcený hlas. Dokázala jsem udělat pár kroků a dojít k ní co nejrychleji, když jsem zjistila že stále žije, dost jsem si oddychla. Nejdřív jsem jí chtěla probrat, ale sama sebe jsem naštěstí zastavila. Musí si to mít chudinka ve své hlavě zmatené. Je na ní dnes až moc informací, nehledě na to, že jsem jí zkazila svatbu. Přece jen si nepamatuje 10 let svého života, tudíž si nepamatuje nic nadpřirozeného.
Nadpřirozeno, které má hold velmi rozsáhlé informace. Například to že její rodina spočívá z magické linie čarodějek a upírů. Rozhlédla jsem se po místnosti, zaposlouchala jsem se zda nikdo nejde. Žádný hluk, super. Chytla jsem Elizabeth za její ruku a soustředila se na přesun. Snažila jsem se v sobě najít veškerou magii. V konečcích prstů, v žaludku, a hlavně v mé mysli. Začala jsem říkat kouzlo na přesun. Tohle je totiž dost těžké kouzlo, proto jsem se musela soustředit na veškerou mou magii, kterou v sobě mám. Ke všemu přenáším dva lidi a to mi také moc nepřidává do mlýnku. Tím jsem musela ještě ono kouzlo trochu předělat. Tak jo Sarah! Ty to zvládneš. Podporovala jsem se.
,,Na místo, které v mysli mé se zachytlo,
Ať přeneseme se narychlo.
Ať přenesou se mysli i těla,
aby po nás zem tady slehla."
Přenosy ostatně nemám moc v lásce, proto jsem radši zavřela oči, abych nával zvláštních pocitů přetrpěla. Když se přenášíte, svět okolo vás je, velmi podobný roztočenému kolotoči, jedna velká šmouha. V tuto chvíli nedokážete rozeznat, strom od člověka, od zvířete nebo cokoli jiného. Přenos trvá pár sekund a přesto ho prožívám s odporem. Konečně necítím, žádné vibrace a tak dokážu konečně otevřít své oči. Jsme díky bohu tady
,,Sarah!" zaslechla jsem Caroline a ohlédla se směrem, kde jsem jí zaslechla. Stála na schodech, zase ve svých oblíbených květinových šatech. Vedla si svou, že se narodila v 18. století a bylo jasně dané, že ženy nosily šaty. V překladu to znamenalo : Kalhoty mi jsou nepříjemné, stále jsem si na ně nezvykla. Což bylo ironické, vzhledem k tomu, jak dlouho žijeme ve 21. století.
,,Caroline, ihned sem pojď." řekla jsem klidně. Jinak to vlastně ani neumím. Taková už jsem. Všechny okolo mě to občas děsilo, jak prožívám pro někoho stresové, děsivé chvíle. Jiní by teď zakřičeli hystericky něco ve smyslu: Caroline!!! Ona je v bezvědomí co budeme dělat?! Já samozřejmě ne! Já jsem se chovala vždy v těchto situacích klidně, pár lidí mě i díky tomu nazvalo sociopatem.
,,Ov-Ovšem... Co- Co se stalo?" přiběhla k nám Caroline. "Oh zlatíčko." Zašeptala a pohladila Elizu po tváři. Běžela k pohovce a uklidila,doslova odházela polštáře na stranu, abychom tam mohli Elizabeth položit. Když jsem jí pokládala otevřeli se dveře a na celý barák zařval můj nevlastní bráška Sebastian. "Co je to za holku? Že by konečně nějaký rukojmí? To bych si tedy nechal líbit. Konečně nějaký vzrůšo v tomhle baráku." smál se na celý dům a už jsem viděla jak Caroline začínala pěnit. Jojo, na její holčičku nesměl nikdo a nikdy nic mít kord, když jí neviděla 10 let. Naposledy jí viděla, když jí ukládala ke spaní a to jí bylo skoro dvanáct let. To byla ještě její malá holčička, ovšem dnes je to již dospělá žena. Zatím co jsem byla zamyšlená, Caroline slušně peskovala Sebastiana.
,,Jak si můžeš teď dělat srandičky?" řekla mu s podtónem vzteku, já jen poslouchala jejich rozhovor, nebudu se do toho mísit, tedy dokud by to nebylo tak vážné a nezačali by lítat talíře či ohnivé koule.
,,Jak? Normálně Carol, ale jedno je jistý, je to vážně pichna!" Caroline naštvaně otevřela pusu. Já jsem jen v tuto chvíli dokázala lehce zkřivit obličej, jelikož tohle vůči Elizabeth přehnal, hlavně když tohle řekne její matce!
,,Tak pro tvou informaci Se-ba-stiane! Ta pichna je moje dcera! A s tímto tempem mladý pane se sní nebudete moci stýkat. Je vám to vše jasné." A jéje, už zase začala mluvit jako v 18. století. To vždy, když je naštvaná. Prostě jako by přepnula Caroline 18 st. a Caroline 21 st., které jsou velmi odlišné. V 18. století se chovala, jako pořádná dáma, měla manžela, kterému nosila pod srdcem dítě a byla slušná. V nynějším 21. století se nebála někomu zanadávat, ráda řekla nahlas co si myslí, nosila co se jí líbilo a bylo jí pohodlné a hlavně mluvila jako člověk, kterému je 39 a nebála se nakopat pár démonům prdel.
,,To... To je ta ztracená holka?" Šel k pohovce a prohlížel si jí. "Do háje! Vždyť to je Eliza Masen! Jak to že jste mi za těch 10 let co jsem s vámi neřekli, že tvá dcera je jedna z nejslavnějších hereček světa! Sakra!" Cože? Koukli jsme se na sebe zmateně s Caroline. Věděli jsme, že byla herečka, ale nejslavnější? To už by poté mohl být malý problém.
,,Ona je slavná?" Zeptala se Caroline a já kývala hlavou, že mě tato otázka také velice zajímá. ,,Sebastiane, máš možnost nám říct něco o jejím životě." Sebastian se rozesmál, ale když viděl, že jsme to s Caroline mysleli vážně, přestal.
,,Bože! Car! Ty mě vážně o něco žádáš? Vím že jsi to tak úplně neřekla, ale je to žádost!" Caroline zase začínala pěnit. Ale není divu, chtěla se něco dozvědět o své dceři.
,,Víte vy co mladý pane! Jsem o dosti starší než-li vy a tak by jste mě měl poslouchat!" řekla mu a tvářila se, jako káravý rodič dítěte, který nechce půjčit lopatičku svému sourozenci.
,,Ale no tak Car! Jsme ve 21. století holka!" odpověděl jí Sebastian a stále mu cukali koutky.
,,Jsem Caroline!" řekla naštvaně, jakoukoli předělávku jejího jména nenáviděla. ,,A fajn... prosím řekni mi to!" Kdy se konečně přestanou hádat? Jo správně nikdy! Takový už Sebastian byl. Rád provokoval Caroline, která ihned vylítla. Bylo jednoduché ji naštvat, možná jsem to již zmínila, ale jakmile jde o Elizabeth naštve se hned.
,,Tak fajn, fajn. Jmenuje se Elizabeth Masen" Caroline ho přerušila.
,,Tohle všechno, my ale víme!" Bylo na Caroline vidět, že se jen tak drží, aby se nerozplakala. Konečně blízko sebe měla člověka, kterého měla ráda, přestože to Elizabeth zapomněla.
,,Nepřerušuj! A ano, já vím, ale když vyprávíš tak musíš začít od začátku, což zahrnuje i její jméno! Takže její 22 let, hrála ve více jak 6 filmech z toho je půlka složena hlavní rolí. Také natáčela pár seriálů, zase tam byla jednou z hlavních rolí. Tahle holka je ve své kariéře velice úspěšná." zasekl se a pořádně se podíval na Elizabeth, která na sobě měla svatební šaty. Pohledem se vrátil k nám a vypadal lehce zmateně. ,,Tak počkat! Ona se už dnes měla vdávat s Alexem Stormem? Nemělo to být až na podzim?" řekl si spíše pro sebe, než pro nás.
,,Není to teď, tak trochu jedno!" skočila jsem mu do toho. ,,Prosím tě víš nějaké užitečné informace z jejího života?" zeptala jsem se a na Caroline jsem jasně zahlédla, žlutou barvu aury, měla radost, že se k něčemu podstatnému dostáváme.
Sebastian se na mě usmál a začal povídat. "No to ne, ale najdu vám to na internetu." mrkl na nás a již se posazoval na židli, kterou se otočil, aby mohl zapnout náš počítač.
Než se počítač zapnul, než Seb našel informace, které poté začal konečně číst, uběhlo pár minut, ale Caroline přešlapovala, jako by čekala dobrou hodinu. ,,O této mladé talentované dámě jsme si poprvé přečetli článek roku 2006, kdy ve svých 13 letech vyhrála jednu z největších pěveckých soutěží v USA. V roce 2008 získala svou první důležitou cenu, která rozhodla o úspěchu její kariéry, cenu virtuóz roku. Již ve svých 15 letech měla více jak 3 klavírní desky a k tomu 2 desky s názvem : Magie a Budoucnost. Když se mladé umělkyně lidé ptali proč zrovna tyto zajímavé názvy, odpověděla vždy stejně : Vůbec nevím, miluji fantasy a sci-fi, takže když jsem skládala písničky vždy se tam jedno z těchto žánrů objevilo. Písničky jsem tedy rozdělila. Tam kde jsem zpívala spíše fantasy, tak to je v desce budoucnost a v písničkách kde se objevilo sci-fi, tak už asi hádáte kam jsem je přiřadila. Ano, do desky magie." pane jo, Elizabeth se docela činila, když nebyla s námi. A teď jí z tohoto tvrdě vydřeného života vytrhneme. Cítím se lehce naštvaně, není to od nás dvakrát fér, ale oni ji unesli, měla tu být teď s námi a měla mít úplně jiný život!
,,Omluvte mě na chvilku." kuňkla Caroline a odešla do kuchyně. Lehce jí to rozhodilo, nejspíše ji napadlo to samé co mě. Otočila jsem se na Sebastiana, který se na mě usmál a roztáhl ruce, to bylo na sourozenecký pozdrav, abych ho objala. Přeběhla jsem kousek místnosti a skočila mu do náruče.
,,Dlouho jsi tu nebyl!" stěžovala jsem si mu a on se jen lehce zasmál. Poté mě dlouho v medvědím objetí držel, ale když se Elizabeth pohnula a tím shodila polštář na tem, mě pustil. Přešli jsme k pohovce a koukali na Elizabeth, když nakrčila nos, koukli jsme ve stejný čas na sebe a kývli.
,,Caroline?! Pojď sem, nejspíš se probouzí!" lehce jsme zakřičeli, aby nás Car slyšela. S tím se Elizabeth lehce zamračila, naše princezna je opět doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat