Eliza Masen: Ztracená dcera // 1. Kapitola - Svatba

1. Kapitola 

Svatba

Proč sakra zvoní budík? Vždyť je sobota, počkat... sakra, já mám dnes svatbu! Asi bych se měla představit. Mé jméno je Elizabeth Masen, ovšem všichni známý mi přezdívají Eliza. Je mi 22 let a dnes mám svou vysněnou svatbu. Na tuto svatbu se všichni těšili. Přátelé, rodina, známí, ale hlavně novináři. Asi vás zaujalo slovo novináři. Ano jsem herečkou a zpěvačkou. Dnes si beru mého přítele Alexe Storma, který je také herec. Poznali jsme se vlastně při natáčení komedie o čarodějkách a démonech. Podle několika bulvárů a dalších zajímavých magazínů, televizních kanálů a dalších jsme byli jeden z nejoblíbenějších párů v Americe, možná i na světě. 

Protáhla jsem se, což mi lehce uvolnilo ztuhlá záda. Přejdu k oknu, kde roztáhnu mohutné záclony, které mi odkryjí nádherný pohled na ranní L.A. Rozhlédnu se po pokoji, který je velmi prostorný a pohledem se zaseknu u postele. Po dnešku tu budu nadále spát jako paní Stormová. Ovšem musela jsem přestat nad tím přemýšlet. Je málo času a tak musím mířit do koupelny než přijdou holky. Přestože mě čas tlačil, neubránila jsem se dobrých 5 minut zírat do zrcadla na svůj odraz. Mé blankytně modré oči vypadali velmi unaveně. Krátké pramínky tmavých, skoro černých vlasů si dělaly co chtěly. Stále mi lezly do očí a já už na to, po pár dnech ostříhání, byla docela zvyklá. Pořádně jsem se nadechla a vydechla, jsem nervózní. Vážně chci podniknout svatbu s Alexem jenom kvůli tomu, že si nejsem jistá, zda nám to klape? Zrovna, když jsem sahala po fénu, přišli mé dvě drahé holky, máma a má mladší sestra Kate.

 ,,ÁÁÁCH..." vzlykla má matka, když mě uviděla, neučesanou. ,,Mami... tohle není pohřeb!" sykla jsem na ní. No fajn, dneska nemám tu nejlepší náladu, ale to se jistě vylepší.

,,No má milá švagrová, pro někoho to možná pohřeb je." kdy se tu objevil můj švagr Jared ? Zasmála jsem se jeho sarkasmu a odložila jsem znovu fén na místo, kde jsem ho před pár minutami brala.

,,Aby nebyl tvůj..." Vrátila jsem mu to. Vždy se já a Jared takto popichujeme, ale nikdy to nemyslíme vážně! Jared dal ruce nahoru, ve znamení vzdávání a já se vítězně usmála.

,,Jarede!" lehce ho okřikla má sestra Kate. ,,Běž pryč!" ten se na ní usmál a tím jí dal najevo že to nemá v plánu.

,,Hned! Bude se oblíkat do šatů..." to Jared už chápal. Přešel ke Kate a dal jí pusu. Ještě se otočil na mě, laškovně mi poslal pusu, zamával mi a konečně zmizel za zavřenými dveřmi.

"Tak jo, můžeme ti obléct šaty!" vískala radostí má sestra. Ona a matka byly celým nápadem -svatba- unesené. Vybraly mi šaty, účes, místo... shrnu to, zařídili všechno a já jako nevěsta jsem si nemohla ani vybrat dort.

,,Ach, Elizabethko!!" rozrazil dveře Thomas, můj teplý maskér. ,,Netvař se tak kysele, budeš mít poté nažloutlý obličej!" začal se smát Thomas. ,,Byl to dobrý vtip, že?" ne nebyl, zakývala jsem hlavou.

∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞

,,Bože, ty jsi tak krásná Elizo!" zašeptala má matka a já se dokázala, sic nerada, usmát. Kývla jsem lehce na souhlas a v žaludku jsem pociťovala zvláštní šimrání. Ne to šimrání, jako když vám dá kluk na prvním rande pusu, ale to šimrání, které říká "Dneska se něco stane, tak si dávej bacha!".

Zaznělo klepání. ,,Kate? Dojdeš se prosím podívat, kdo to je?" zeptám se jí a ona mi jen kývne na odpověď, otočí se a jde otevřít. ,,Ne, teď nemůžete." někdo jí něco odpovídal, ale já to bohužel neslyšela.

,,To to nemůže počkat? Ne? Tak počkejte, zeptám se jí. Jakže se jmenujete?" tajemný hlas  odpověděl. "Dobře.. Dobře! Trochu dlouhý nemyslíte? Bude stačit, když jí řeknu křestní a příjmení?" Tentokrát jsem ten hlas slyšela zřetelně. Je to žena... nebo spíše dívka. Má sestřička to nejspíš už nechtěla řešit a tak přišla ke mě a začala šeptat. "El? Heleď jak sis asi všimla, nějaká Mary Greenová tě chce ihned vidět, říká že sis na dnes domluvila rozhovor nebo co." zašeptala mi, avšak ze dveří nespustila oči.

,,Hmm, nevzpomínám si, ale přiveď ji sem, prosím." požádám Kate, která mě tím začala probodávat pohledem.

,,Fajn, fajn ty čarodějnice!" otočila se na patách a šla znovu ke dveřím, kde tedy zveřejnila mé rozhodnutí. Dovnitř vešla dívky, která se podobala indiánce. Měla měděnou pleť, černé vlasy spletené do dlouhého copu. Zastavila se uprostřed pokoje a spustila příjemným hlasem : ,,Mohla bych se slečnou Elizabeth mluvit o samotě?" řekla tuto větu sebejistě se vztyčenou hlavou a úsměvem na obličeji.

,,V žádném případě!" řekla má matka a sestra nastejno...

,,Ale proč? Copak má bombu? Nebo snad umí karate a ublížila by mi?" odpověděla jsem svým příbuzným ironicky. Jejich výraz jasně dával najevo, že jsem se nejspíš zbláznila. ,,Ehm... Mary že?" přikývla na souhlas a já pokračovala.

,,Takže Mary, ráda si s tebou promluvím. Jdeme do mojí pracovny?" Mary zase jen přikývla.

Zabočili jsme do chodby kde jsou dveře do mé pracovny, kam jsme se ihned zašili. Konečně promluvila a tím prolomila ten tlustý led ticha. ,,Věříte na nadpřirozeno slečno?" tahle otázka mě docela zarazila.

"Trochu..." přiznám se jí a usměji se. Je fakt, že magie a nadpřirozeno pro mě bylo vždy fascinující a vzrušující. Od útlého věku jsem četla a chodila s Kate do kina na fantasy, sci-fi a akční filmy. Dobro vyhrává nad zlem, proto jsem je tak milovala. Mezitím jsem se posadila k mému obřímu stolu, do velmi pohodlné sedačky. Dívce jsem pokynula rukou, aby si také sedla na jedno ze dvou křesílek, které směřovali k mému stolu.

"Trochu?" zvedla obočí, jako by nevěřila tomu, co jsem právě řekla.

,,Ano... Proč mi pokládáte takové otázky?" stále jsme nechápala záměr této konverzace. Bylo mi také divné, že dívka nedrží diktafon, ani nějaký sešitek, kam by si zapisovala náš rozhovor.

,, A věříte například na magii? Na čarodějky? Na upíry?" tahle holka si vůbec nevšímala mé otázky. No tak fajn. Možná že když získá co chce nechá mě na pokoji a obě tím získáme co chceme. Ona bude mít rozhovor a já vytoužený klid.

,,Ano, na magii věřím. Na čarodějky? Možná, jak se to vezme, ale dá se říci, že ano. A na upíry? U těch už začínám pochybovat, copak jste neviděla Stmívání?" zasmála jsem se a ona se na malou chvíli ke mě přidala. Než stihla cokoli říci, obě jsme se otočili ke dveřím, jelikož jsme obě uslyšeli ty samé zvuky, podpatky, které klapaly o kalíšky na mé chodbě.

,,Už jdou ty sirény! Kéž by se jim vrátila ta jejich slizká ploutev..." zašeptala Mary. Já jsem jen zvládla mít otevřenou pusu. Vytáhla si z tašky nějakou lahvičku, kterou vypila. Kolem ní se utvořily chuchvalce nažloutlé mlhy a najednou se přede mnou proměnila z indiánky na bělošku s blond vlasy, snad jen výška zůstala stejná. Otočila se na mne a v klidu řekla : ,,Mimochodem jsem někdo jiný než reportérka Mary." řekla mi a lehce se zasmála zvonivým smíchem. ,,Po pravdě jsem Sarah Annabelle Masen." v tom se rozletěli dveře a já poznala svou matku se sestrou.

,,Ha! Heleďme se, heleďme se kdo se nám to tu objevil..." řekla má matka směrem k Mary... tedy Sarah. Tahle holka by si sakra měla vybrat jak se jmenuje a nebylo by k užitku, kdyby si vybrala pořádného chirurga, který by jí ten obličej a celé to měnění podoby napravil.

,,Já myslela, že jsi mrtvá!!..." řekla má sestra a našpulila rty. Vypadala docela komicky, vypadala jako by si hrála na drsňačku, i když v tuhle chvíli bych jí to sežrala i s navijákem.

,,Taky vás ráda vidím!" mluvila Sarah. "Sasho a Sabbine. Mimochodem nevěděla jsem, že jsou sirény tak prohnané... počkat! Já to věděla." řekla Sarah? Ano Sarah, žádná Mary! Sarah se lehce ušklíbla na účet mé matky, ovšem mě zaujalo, že se tyto tři osoby baví, jako by se znali. Mám takový pocit, že se doopravdy již potkali a nyní řešili spor, který ještě nevyřešili. Tak či onak, zaujalo a zmátlo mě, jak mou matku a sestru, Sarah oslovila.

,,Víš ty co?" zasmála se má matka a po chvíli se k ní přidala i má sestra.

,,Copak Sasho! Ráda to uslyším."

,,My jsme dvě... proti jedné! Tvá moc je primitivní! Přiznej si to je to polehčující okolnost, že jsme prostě lepší! Tvé vidění budoucnosti proti nám? Proti vodě? " vysmála se má matka Sarah. Nikdy v životě jsem nebyla tolik zmatená.

Ovšem Mary... tedy Sarah, no to je fuk. Se přede mnou zasmála. ,,Tak ty, že jsi lepší než-li já? Od kdy, prosím tě?!" řekla jí a byla vážně pobavená. Ze Sarah a z mé matky činila naprostá nenávist. Kdyby někdo škrtl sirkou, tak je tu takové dusno, že by to tu chytlo.

,,Od té doby co mám poklad, loterii! Však víš tvojí malou polo-neteř!" má matka se ďábelsky usmála. Polo-neteř? Koho tím myslela? Snažila jsem se přemýšlet o kom mluví, možná o někom z mámina podniku na parfémy a další kosmetické kravinky.

Matka se otočila na Kate a něco jí řekla. Rozuměla jsem jí něco, ve smyslu : ,,Postarej se o ni a ať jde všechno podle plánu!" s tím se na mne Kate otočila a zase se usmála... tak jako předtím, když jsem přemýšlela zda má vyhodit Sarah. Kate naší matce odpověděla "S radostí, madam!" madam... počkat cože? Proč zrovna madam? To je nějaká nová hloupá hra, nejmladší dcerušky s matkou, do které mě zase nezasvětili?

,,NE!" zakřičela Sarah a ze své tašky vytáhla další lahvičku, plnou čeho si a hodila ji na Kate. Druhou lahvičku hodila na mou matku, které na místě upadli do bezvědomí.

"Co ... Co to děláš?" Zmatek, v mé hlavě je zmatek. Takhle jsem se nikdy necítila. Ani na mém prvním ComicConu a to je co říct!

,,Elizabeth teď není čas něco podobného řešit! Teď je důležité že věříš na magii a dostat tě do bezpěčí!" pověděla mi a usmála se.

,,Vy... Ty... jsi má příbuzná, že?" zeptala jsem se jí. Sarah se na mou otázku tvářila velmi zmateně. Nejspíš, jsem jí zaskočila. Co když nejsme příbuzní? Kolik lidí na světě, v USA, v L. A. má stejně modré oči, jako já?

,,Jsi tak chytrá, zlato! Jsem tvé matky sestřenice... tvoje polo-teta!" odpověděla mi, ale to já jsem již šla k zemi. V hlavě jsem měla moc informací a další informace již má hlava neunesla. Odebrala jsem se, i když nevědomky do světa ne-reality, do světa snů.

×Shrnutí× ×Další kapitola×