4. Kapitola
Zvyk je železná košile
Za tento týden jsem se pokoušela o útěk nesčetně krát, marně. Slyšela jsem jak Sebastian říká, cituji : ,No tak jí pustíme... já nemám náladu jí tady furt chytat!" trošku mi to připomnělo jako, kdybych byla nějaké zvíře zavřené v kleci, které touží po svobodě. Po posledním útěku, jsem si tak nějak,chytře a vážně nerada zlomila nohu. Díky tomu jsem se dokázala dostat jinam, než-li dům a jeho okolí. Dokonce mě věřte nevěřte znali! Chápete... Má matka, sestra a ani dokonce můj snoubenec mě neznají nebo spíše nepamatují, protože jak mi řekla, spíš připomněla Sarah, použila na ně nějaký lektvar. Jasně lektvar a já jsem co? Čínský bůh srandy, že jo! No, ale bohužel k tomu mému mistrovskému úniku, což je skrytý název pro zlomenou nohu, jsem odepsaná na Sarah, Caroline a dokonce i Sebastiana. Nikdo si nedokáže představit, jak se cítím, když má svojí šichtu Sebastian a bojí se mě, abych ho zase něčím nepřetáhla. Je skutečně vtipný, ale zároveň mě jako jediný dokáže neskutečně vytočit a to nemusí ani promluvit.
Bylo zrovna slunné odpoledne, byla jsem v jídelně a jako vždycky v tuto hodinu jsem byla s Caroline a hráli jsme stolní hry. Sice mě to nudilo, ale co jiného tady dělat a já nebyla schopná Caroline říct, že prostě sní tyhle dětské hry nechci hrát. Neměla jsem na to srdce, protože vypadá tak mile a je tak milá, nějak mi tady za ten týden přirostla k srdci.
Z ničeho nic se přede mnou objevil roj malých modrých světýlek a po pár vteřinách se přímo na tom samém místě objevil nějaký chlap. Dobrý asi nějaký čaroděj, pomyslela jsem si automaticky. Je zajímavé, že týden v tomhle domě ze mě udělal blázna. Jo už je to tak, jsem tu týden a věřím na nadpřirozeno. Něco málo mi Caroline a Sarah vysvětlili a ukázali. Třeba to, že když se někdo přenáší a má okolo sebe pozitivní barvy je většinou na straně dobra. Tenhle chlapík měl pozitivní barvu, takže jsem zůstala v klidu a nijak nevyjekla, přestože mě vyděsil. Usmál se na mne a dal si ukazováček před pusu, proč mám být zticha? Pak se otočil směrem ke Caroline, která mi teď dělala něco malého k snědku, přešel k ní, obrátil ji k sobě a vášnivě jí políbil. Ta mu to chvíli oplácela, ale pak se odtrhla a podívala se na mě s takovým divným výrazem. Jako kdyby jste načapali rodiče, když jsou v ložnici... ,,Tak dobře je čas odejít, ale musíte mi nejdřív, prosím podat kozičky... teda berličky..." sakra.... bože, tohle bylo tak trochu mimo mísu. Snažila jsem se zasmát, abych odlehčila tuhle trapnou situaci, ale tomuhle trapasu se asi nevyhnu. Caroline mi stále s tím vyděšeným výrazem podala mé berle a já odkulhala do obýváku.
Přiběhl do obýváku Sebastian a skočil na vedlejší křeslo, koukl na televizi a pak na mě. ,,No, tak jsem se doslechl, že tu máme někoho hodně nadrženého!" mrkl na mne a uculil se. Kdybych ho neznala, řekla bych, že ten pohled znamená něco víc, ale už ho pár dní znám. Caroline a Sarah mi při zasvěcování do obyvatel domácnosti museli i říct něco o Sebastianovi. Prý není úplně normální, tedy toho jsem si všimla i bez holek, ale Sebastian je prý velmi komplikovaný. Moc jsem to nechápala, ale poté mi jen řekli, abych si na něj dávám pozor, že se občas neumí sexuálně ovládat. Když jsem se dozvěděla tohle, vyprskla jsem smíchy, protože jsme mluvili o Sebastianovi.
,,No jo... už je to tak! Ani nevíš jak jsem ráda, že jsi si to konečně přiznal Sebastiane!" vítězně jsem se usmála, když po mě hodil vražedným pohledem. ,,Jste jako malý děti, vážně..." zamumlala Sarah a lehce zakroutila hlavou. Nevím zda jí to pobavilo či naopak. V Sarah, aby se čert vyznal.
,,No a kdo byl vlastně ten chlap?" řekla jsem po chvíli uvažování. Nějak mě vrtalo hlavou, hlavně to jak se potom polibku na mě Caroline podívala. Ten její výraz byl vážně vtipný, ale nechápu, proč se tak tvářila...
,,Jaký chlap?" promluvila zaskočeně Sarah. V jejích očích jsem poznala starosti, možná o Caroline, protože jsem úplně neřekla o co se jedná?
,,Ty to nevíš?" řekl Sebastian a když viděl její pohled dodal. ,,Je tu Caleb." řekl a obočí mu vyletělo vzhůru. Aha, takže se jmenuje Caleb, to je docela hezké jméno.
,,Vážně..." pronesla nenuceně Sarah a koukla se zpátky do své knížky. Zaujalo mě jejich postavení. Sebastian byl nadšený, že tu Caleb je, ale Sarah naopak. ,,Caleb je Caroliin manžel." pověděla Sarah aniž by odtrhla pohled od knihy. Nato se na mě se Sebastianem koukli, jako kdyby čekali, že zakřičím něco ve smyslu: Proč mi to nikdo do háje neřekl? Když uviděli, že to nijak neřeším Sebastian se vrátil pohledem k televizi a Sarah ke knize.
,,Tak Caroline má manžela?..." zašeptala jsem zmateně. Ano skutečně jsem měla chuť zařvat tu větu, ale ovládala jsem se. Tohle byla, ale novinka. Nějak jsem nedokázala pobrat, že i tak milá osůbka jako Caroline by mohla být vdaná, i když je to nejspíš samozřejmost.
,,Představ si že jo!" odpověděl mi Sebastian pobaveně a zase na mě civěl. Popadla jsem vedle sebe mé berle a šla jsem do svého pokoje. ,,Mám jít s tebou ty génie?!" ozval se za mnou Sebastian a slyšela jsem, jak se něčemu v televizi zachechtal.
,,Sebastiane... ne jenom jsi jdu pro pánvičku, abych tě mohla praštit" odsekla jsem mu a lehce se zašklebila. Ani jsem se neopovážila otočit a podívat na něj, jelikož vím že ho to štve.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Můj pokoj byl vážně dokonalý a neuvěřitelně mi vyhovoval. Je to jediná místnost, kde se necítím jako blázen a dokážu se uvolnit. Mám obrovské okno směrem na západ, odkud vidím jenom stromy. Nic zajímavého, ale když zapadá slunce a láme se právě o zmíněné stromy, je to nádhera. Západy slunce jsem si díky tomu oblíbila. Pokoj je převážně naladěný na žluto-oranžovo-šedou barvu. Hned jsem si svůj pokoj zamilovala, když jsem ho poprvé viděla. Jako by říkal : Teď jsi doma Elizo!
Lehla jsem si do mé postele a přemýšlela. Nad celým mým životem, zase. Vždycky ovšem nejvíce přemýšlím nad nynějším životem. Životem tady...
Když se mě Sarah ptala, zda si pamatuji náš rozhovor, náš vůbec první rozhovor z mé pracovny, řekla jsem že ano, i když jsem nechápala proč se mě vůbec ptala. Až poté mi objasnila, že v nás také koluje magie a že postupem času budu vědět čím dál více, ale že mě nechce zatěžovat. Takže magie, jestli je ve mně magie, tak co to tedy znamená? Četla jsem, hodně jsem četla a viděla jsem několik filmů s tématikou magie. Ovšem každé jsou jiné a ani nevím zda jsou vůbec pravdivé. S tímto jsem rozumem v koncích a zeptat se Sarah nebo Caroline je pro mě těžké, protože nechci potvrdit fakt, že mě to zajímá. Snažím se udržet takovou slupku, v které vypadám jako tvrďák, kterého to více méně nezajímá.
Z přemýšlení mě vytrhlo klepání na dveře mého pokoje. ,,Vstupte..." zvýšila jsem hlas, aby mě můj návštěvník slyšel dobře. Pozorně jsem koukala kdo se za dveřmi objeví, byla to Caroline. Tvářila se jako štěně, které něco provedlo. ,,Co je? Co se děje?"vyhrkla jsem a čekala co odpoví.
,,Ale... ale nic. Přišla jsem ti to odpoledne vysvětlit." ušklíbla se a zůstala stát kousek od dveří, jako by se za něco styděla. Ovšem i tak nechápu co tady právě dělá. Co mi chce vysvětlit? Jak se líbají dva manželé?
,,To nemusíš! Já tohle chápu víš." mrkla jsem na ní a lehce se zasmála, protože jsem si v duchu doplňovala mé bláznivé nápady. ,,Sexuální výchovu jsem měla už v osmé třídě, mami!" dodala jsem a zasmála se.
"Mami?" kuňkla na mě a zasněně se usmála. Tahle holka asi nechápe sarkasmus. Právě teď, jsem použila tu nejvíc otřepanou fázi, kterou znám a Caroline se nezasmála. Nebudu si nalhávat, ale zaskočilo mě to a tak jsem cítila potřebu jí to vysvětlit. Ovšem udržela jsem se a tak jsem se pokusila o změnu tématu.
,,No, ale ten chlap. Páni, to je teda kus! A prý je to tvůj manžel." řekla jsem nadšeně a usmála jsem se na ní. Úsměv mi oplatila a konečně si přisedla ke mě, na mou postel. Až teď jsem si všimla že mi přinesla čaj. Když viděla kam směřuje můj pohled jeden hrníček, který mi už tak nějak patřil, mi podala. Tenhle hrníček jsem si zamilovala, přestože byl celý omlácený, přestože už nebylo ani pořádně poznat, že jsou na něm namalované malinké kopretinky, ale když jsem ho uviděla nějak mě dostal. Ani nemusím připomínat, jak jsem díky němu schytala od Sebastiana pár urážlivých, ale vtipně myšlených, přestože mi to tak nepřišlo, větiček:
Princezna, jako ty by se takového hrníčku neměla vůbec dotýkat. Nebo...
Ty z něho vážně piješ? Co když se ti něco stane? A nebo...
Vždyť není vůbec luxusní... no tak, měla by jsi jím pohrdat, herecká výsosti!
Princezna, jako ty by se takového hrníčku neměla vůbec dotýkat. Nebo...
Ty z něho vážně piješ? Co když se ti něco stane? A nebo...
Vždyť není vůbec luxusní... no tak, měla by jsi jím pohrdat, herecká výsosti!
,,Jo, jmenuje se Caleb a už jsme nějakou chvíli manželé." objasnila mi a zasmála se. ,,Asi je to pro tebe teď hodně těžké viď? Ovšem to mi nejspíš mohou naznačovat tvé útěky." pronesla smutně až to bylo smutné i pro mě.
,,Promiň... já jenom." zasekla jsem se s vlastními slovy. Nemůžu jí říct, že je tak trochu považuji za blázny. ,,Víš, mě jenom trápí, že tu nejsem dobrovolně." snažila jsem se to říct neutrálně ale na konci se mi zlomil hlas a mě se po tváři řinula horká slza. Bylo to pro mě deprimující.
,,Ale zlatíčko!" zašeptala, vzala si ode mne hrnek a i s tím svým ho položila na skříňku vedle postele. Ihned na to mě objala. ,,Víš, kdybychom tě nezachránili, tak teď by to všechno bylo hodně špatný. A ještě to hodně špatný bude." Caroline byla moje nejlepší kamarádka, zda se to teď a tady dalo tak považovat. Nevím zda bych to tady bez ní vydržela. Byla to přesně taková ta pravá kamarádka do deště, která se nevnucovala, ale zároveň vás držela nad vodou.
,,Jak myslíš zachránili?" zamumlala jsem zatímco mě drtila ve svém objetí. Na to jak je drobounká má velkou sílu. Odtáhla se ode mě a tvářila se vážně. Sakra, proč mám pocit, že mi teď chce říct něco důležitého, ale šíleně tragického?
,,Víš Elizo... Kdyby jsme tě, jak ty říkáš neunesli, tak by jsi teď byla vdaná za Alexe." dopověděla pomalu a pokusila se o úsměv, který jí moc nevyšel. Narovnala se a dala mi ruku na rameno, když uviděla, jak se tvářím. Nechápala jsem co je na tom špatného.
,,A to vadí? Nebo... nebo co?" vyprskla jsem, jelikož mi její slova vadila. Vážně nechápu co to do ní vjelo, i když co v poslední době chápu? Nenatloukla jsem si zároveň s mou nohou i hlavu?
,,A to vadí? Nebo... nebo co?" vyprskla jsem, jelikož mi její slova vadila. Vážně nechápu co to do ní vjelo, i když co v poslední době chápu? Nenatloukla jsem si zároveň s mou nohou i hlavu?
,,Ano vadilo, protože kdybys si ho vzala. Tak by jsi splnila Sashi plán na 100 procent. A věř mi to by bylo špatný!" byla rozzlobená. Někdo jako ona se dokáže naštvat? Sice jsem nechápala proč, ale zaujalo mě tento holý fakt. Bála jsem se dokonce se i zeptat, ale chci vědět víc! Dokonce po této informaci dychtím, jelikož už jsem tak nějak pochopila, že Sasha je má... adoptivní matka.
,,A jaký byl plán?" zeptala jsem se opatrně a vzala jsem si zpět ze skříňky čaj a upila jej. Na jazyku jsou chvíli teplý, příjemný čaj držela. Byl akorát sladký, ale zároveň hořký. Pocítila jsem, že je bylinkový. Nejspíš na nervy.
,,No, jelikož ty jsi..." zarazila se a pohlédla na mě. Nejdřív jsem si pomyslela, jestli jsem při ochutnávce čaje nějak nezakřenila, ale jsem si jistá, že ne! Takže za tím musí být něco víc.
,,Co jsem?" zeptala jsem se na rovinu. ,,Jediný co o sobě teď vím je že je ve mně údajně magie. Nebo spíš řečeno v nás. Já chci k sakru vědět víc!" zvýšila jsem hlas, abych i tím dala najevo jak to vážně myslím. Caroline se na mě smutně usmála. ,,Promiň mi to Caroline, ale za posledních pár dní jsem se dozvěděla, že má matka nakonec není má matka, že má sestra není nakonec má sestra, že můj snoubenec není můj snoubenec, že já nejsem úplně tak normální..." začínala jsem se ztrácet sama v sobě. Dávalo vůbec smysl to co jsem tady zrovna ze sebe vychrlila? Snažila jsem se zhluboka dýchat a cítila jsem jak se mi chce plakat. Od dob co jsem byla dítě, se mi tolik a tak často nechtělo brečet. Začínám se za to stydět.
,,Dobře, něco málo ti řeknu, ale slibuji, že až budeš zdravá tak ti řeknu a dokonce ukážu úplně všechno, fajn?" řekla rezignovaně a já jí na to jen kývla na souhlas. ,,Jsi totiž napůl čarodějka a na půl upírka." řekla pomalu a čekala na mou reakci, která se po zpracování informací dostavila, jako vykulení očí a lehce pootevřenou pusou. To, abych se neudusila. ,,To se líbilo Sashe, ona totiž není tvá matka, což jsme ti už říkali." pokračovala ve vyprávění. ,,Sasha totiž chtěla, aby její rodina byla více magická a mocná a tak tě unesla a teď jsi si měla vzít jejího syna." dokončila bláznivou teorii o tom kdo jsem a proč mě chtěla tak ďábelsky využít má adoptivní matka. Dokázala jsem se na to jen smát. Což začínalo Caroline znepokojovat.
,,To je dobrý vtip!" smála jsem se dál, ale když jsem viděla jak se Caroline tváří, tak jsem přestala a začala jsem se tvářit vážně. Zase jsem začala lapit po dechu, když mi došlo, že je to nejspíš pravda.
,,Počkat... ty to skutečně myslíš vážně?" zeptala jsem se přiškrceně a podle jejího pohledu to asi smrtelně vážně myslela. Vzala si svůj hrnek a vstala z postele. ,,Já půjdu, už je pozdě. Měla by jsi si odpočinout, takže asi dobrou." řekla mi lásky plně, usmála se na mě a zmizela ve dveřích. Alespoň mám nové témata o čem přemýšlet. Respektive mám kvůli čemu plakat, zase. A jako na potvrzení jsem cítila, jak mi pálí oči a tečou horké slzy po tváři.
Když jsem tak nad vším přemýšlela, vytvořila jsem si konečný závěr. Začala jsem si tady na to všechno zvykat a už se mi odtud dokonce nechce. Jak se říká: Zvyk je železná košile. Já jsem jeden zvyk, který k tomu přirovnat právě našla.
∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞∞
Uslyšela jsem Sebastiana, jak blízko mých dveří prohodil větu: ,,Ona už zase bulí?" už jsem usínala, vlastně jsem nebyla už skoro ani při vědomí, když jsem ironicky zašeptala. ,,Taky tě miluji Sebe!"
,,Jo jo, Princezno, kdo by mě nemiloval." prohodil arogantně a něčemu se zasmál. Sakra, jak mě mohl slyšet? Vždyť, jsem to řekla, tak potichu, že jsme to ani já sama nedokázala srozumitelně slyšet. To mě lehce probudilo a zase jsem koukala na strop, jako blbec. Z nic nedělání mě zaujal rozhovor Sebastiana, který s někým volal. Poznala jsem to, protože jsem neslyšela odpovědi. Jsem to, ale chytrá holka!
Žádné komentáře:
Okomentovat